ČEHO JE MOC, TOHO JE PŘÍLIŠ …

19.3.2022

ČEHO JE MOC, TOHO JE PŘÍLIŠ …

V období covidu se člověk bál otevřít konzervu. Proč…no protože jak otevřel noviny, internet, zapnul televizi, rádio – všude covid. Takže by se nikdo ani nedivil, kdyby na něho z konzervy, ledničky či šatní skříně vykouknul pěkně vybarvený střapatý virus… Tahle doba je zatím za námi, zatím, ono to zas přijde, teď mají řiditelé zeměkoule jiný trhák. Ukrajinu. Zapneš televizi – Ukrajina, pustíš rádio – Ukrajina, otevřeš noviny – Ukrajina…koukneš na internet – Ukrajina. Otevřeš konzervu….. Ukrajina bojující, trpící, strádající, hrdinná, statečná, demokratická a vůbec všeobecně těžce zkoušená. Ne, pánové Stříži a Rakušane, nemíním se v nejmenším vyjadřovat k ukrajinsko – ruskému konfliktu, míním vyjádřit svůj názor na naše média. Protože – jak říká, či zpívá Ivan Mládek v jedné své písni – Jardo Kvapilů, netlač na pilu. Obávám se, že i když ukrajinsko-ruský konflikt skončí, my se to ani nedozvíme. Naše média budou bojovat dál. Myslím totiž, že přepísklá propaganda čehokoliv v sobě zároveň nese vzbuzování jistého odporu. Znáte to – líbí se vám třeba písnička. Ovšem když jí v rádiích hrají co hodinu do zblbnutí, za pár dní se líbit přestane, za dalších pár dní obtěžuje a za ještě pár dní si k té písni hodně lidí vypěstuje odpor. Média se přímo trumfují, kdo přinese z Ukrajiny horší zprávu, víc mrtvých, víc raněných, víc zničených objektů, vyžadujících víc a víc soucitu, pomoci, zděšení a odsudku agresora. Ovšem, nevím, možná se pletu, ale mám dojem, že čím víc krve, tím víc lidí pomalu, ale jistě, otupí. A posléze i ten nejkrvavější scénář začne unavovat, ba odpuzovat, tak jako ten tisíckrát obehraný hit.

19.3.2022 Redakce 2 Kategorie: Společnost

ČEHO JE MOC, TOHO JE PŘÍLIŠ …

Sdílejte článek: FacebookTwitterWhatsAppEmailRedditSMSVKViberGmail VLAĎKA ŠPIDLOVÁ.V období covidu se člověk bál otevřít konzervu. Proč…no protože jak otevřel noviny, internet, zapnul televizi, rádio – všude covid. Takže by se nikdo ani nedivil, kdyby na něho z konzervy, ledničky či šatní skříně vykouknul pěkně vybarvený střapatý virus… Tahle doba je zatím za námi, zatím, ono to zas přijde, teď mají řiditelé zeměkoule jiný trhák. Ukrajinu. Zapneš televizi – Ukrajina, pustíš rádio – Ukrajina, otevřeš noviny – Ukrajina…koukneš na internet – Ukrajina. Otevřeš konzervu….. Ukrajina bojující, trpící, strádající, hrdinná, statečná, demokratická a vůbec všeobecně těžce zkoušená. Ne, pánové Stříži a Rakušane, nemíním se v nejmenším vyjadřovat k ukrajinsko – ruskému konfliktu, míním vyjádřit svůj názor na naše média. Protože – jak říká, či zpívá Ivan Mládek v jedné své písni – Jardo Kvapilů, netlač na pilu. Obávám se, že i když ukrajinsko-ruský konflikt skončí, my se to ani nedozvíme. Naše média budou bojovat dál. Myslím totiž, že přepísklá propaganda čehokoliv v sobě zároveň nese vzbuzování jistého odporu. Znáte to – líbí se vám třeba písnička. Ovšem když jí v rádiích hrají co hodinu do zblbnutí, za pár dní se líbit přestane, za dalších pár dní obtěžuje a za ještě pár dní si k té písni hodně lidí vypěstuje odpor. Média se přímo trumfují, kdo přinese z Ukrajiny horší zprávu, víc mrtvých, víc raněných, víc zničených objektů, vyžadujících víc a víc soucitu, pomoci, zděšení a odsudku agresora. Ovšem, nevím, možná se pletu, ale mám dojem, že čím víc krve, tím víc lidí pomalu, ale jistě, otupí. A posléze i ten nejkrvavější scénář začne unavovat, ba odpuzovat, tak jako ten tisíckrát obehraný hit. Naše…opravdu naše? vláda má nyní jen jediný program. Ukrajinu. Posílají zbraně, peníze, požární žebříky, starají se o uprchlíky, připadá mi, že žijí v – jak je teď módní říkat – v bublině a evidentně je nenapadá, že je tu ještě jakýchsi dalších deset miliónů občanů, kteří mají své životy, své starosti, svoje problémy, a momentálně minimálně jeden z nich, a to dost podstatný – totiž inflaci a raketové zvyšování cen čehokoliv – si ti občané opravdu nemohou vyřešit svépomocí. Jediné, co vláda zvládne, je říct – uskrovněte se, máte se ještě zlatě, protože tady, na rozdíl od Ukrajiny, nepadají bomby. Na Ukrajině se střílí a vy se staráte o svoje pohodlí, topení, jídlo – styďte se a omezte se. A média k tomu tvrdí muziku. Co nějaký benzín a nafta, co nějaké krachy podnikatelů, co inflace, která ničí lidi, firmy, obchody…na Ukrajině se střílí. A pak se vládní činitelé diví, že lidi nedrží hubu a krok, že „remcaj“. A tak se vymyslí restrikce, zákony, nouzové stavy, cenzura, aby se lidi umlčeli. ‚Tak jako to nepovinné očkování, za jehož absenci se lidi vyhazovali z práce. Ale i to násilné umlčování, milá vládo, má své meze…protože čeho je moc, toho je příliš. Existuje jedno staré české přísloví – tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. A nebo úsloví – svatá trpělivost. Ale lidi povětšinou svatí nebývají. Vlaďka Špidlová