
Nové skutečnosti ze světa i domova

Fialův výlet na Ukrajinu
Předseda Vlády České republiky, společně s premiérem Slovinska Janezem Janšou, Polska Mateuszem Morawieckim vyrazili jako zástupci Evropské rady na výlet na Ukrajinu. Konkrétně do obléhaného hlavního města Kyjev. Česká média plesají nad tímto aktem a zvýrazňují osobu Petra Fialy jakožto nositele míru. Ono to tak může naoko vypadat. Krásný příběh o tom, jak předseda vlády České republiky vystavil svůj život všanc v boji za mír. Jenže nic není černobílé. V tomto krátkém komentáři vám představím několik pozoruhodných ALE.
Nebudu zde vytvářet konspirační teorie o tom, proč náš předseda vlády vyrazil na agresí zužovanou Ukrajinu zrovna 15. března, kdy si připomínáme začátek okupace zbytku Československa nacistickým Německem v roce 1939. To ponechme stranou. Je zajímavé sledovat, s kým vlastně Petr Fiala na Ukrajinu vlastně jel. Jak premiér Slovinska, stejně i Polska jsou ve své podstatě populisté. Nebo snad Petr Fiala neví, že jsou to populisté? On neví, že Janša vzal úplatek a je de facto korupčník? To by měl předseda vlády vrátit všechny diplomy z politologie, pokud tohle neví.
Je ale zajímavé sledovat politiku ODS v tuzemsku. Tato strana tvrdí, že se s populisty nemluví, tak proč s jinými populisty z jiných států jeden na Ukrajinu? Jestliže tedy jede s populisty na Ukrajinu, tak je to přiznání se k tomu, že ODS je vlastně populistickou stranou. Ostatně k tomu má asi celá cesta i sloužit.
Média přinesla zprávu, že předsedové vlád jedou do Kyjeva vlakem. Že by se opakovala stejná chyba a cestovali všichni jedním vlakem? Ostatně něco podobného jsme již viděli v případě Polska v roce 2010 a havárie vládního letadla u Smolenska. Takže si myslím, že žádným vlakem nejedou. Před ním se jen fotografovali pro novináře a jedou auty. Rusové mají totiž v oblasti satelit, takže vlak lze bez problémů sledovat. Navíc se domnívám, že ve vlaku, který míří ke Kyjevu, se veze munice. Ostatně kudy jinudy na Ukrajinu přichází munice? Přes Polsko nebo Slovensko.
No a kdo dodává poslední dobou nejvíce munice? Česká republika.
Záhadou zůstává, proč na Ukrajinu nevyrazil třeba francouzský prezident Macron nebo německý kancléř Scholz? Že by to bylo nebezpečné? Určitě ano. Ostatně i přední vojenští odborníci říkají, že Petr Fiala silně riskuje. Na celou věc je ale nutné nahlížet ještě optikou západních zemí. Francie i Německo sledují své vlastní zájmy a proto na Ukrajinu nepojedou. Ostatně se již provalilo, že Francie dodávala Rusku zbraňové systémy i po roce 2014 do nedávné doby a Německo chce s Ruskem stéle obchodovat na bázi dodávek ropy a zemního plynu. Takže obě dvě země sledují své vlastní zájmy. Francie jako v roce 1938 a Německo jako v době Ostpolitik. Jsem velice zvědavý, zda návštěva premiéra Fialy na Ukrajině nějak pomůže vyřešit vysoké ceny pohonných hmot, vysokou inflaci, problém s integrací válečných uprchlíků nebo zda ukrajinskému prezidentovi přislíbí další dodávky zbraní, aby později mohli říkat – dodali jsme nejvíce munice a nejvíce jsme posílili mír.
Lupo Anetta - Tichá hrozba.
Lži analytika Romana Máci - 16.3.2022
Nejhorší restaurace v Praze
Pro řadu lidí se oběd v restauraci kvůli inflaci stává nedostupným a vaří si doma.
Lidé v Česku už se dnes v restauraci jen těžko nenaobědvají za cenu pod 150 korun. Oběd nyní stojí průměrně 163 korun, plyne z šetření společnosti Sodexo Benefity. V Praze to je dokonce 190 korun, na Karlovarsku jen 147 korun. Průměrná cena „meníčka“ od roku 2020 narostla o 28 korun.
Cena „poledních meníček“ dramaticky stoupá ze dvou důvodů.
Jednak kvůli obecné inflací, tedy zdražování všeho od energií, jako je elektřina nebo plyn, přes zdražování pracovní síly kuchařů nebo servírek až po růst cen samotných potravin a ingrediencí pro přípravu jídel.
Druhým důvodem je pak to, že provozovatelé hospod a restaurací během dvou let pandemie finančně krváceli, takže nyní se potřebují vyššími cenami „zahojit“. Trápí je navíc nedostatek vhodné pracovní síly, která během pandemie „prchla“ třeba do sféry e-commerce. Takže člověk, co dříve roznášel točené pivo coby číšník v hospodě, dnes pivo – v plechovce – rozváží pro některý z potravinových e-shopů. Pokud jej chce provozovatel restaurace zpátky, musí jej přetáhnout vyšší mzdou. Tu pak promítne i do ceny poledního menu.
Ještě před necelými deseti lety se obědové menu všude v republice, i v Praze, vešlo pod stovku. V roce 2013 vyšlo v Praze obědové měnu průměrně na 98 korun (zde). V krajských městech stálo v té době menu vesměs méně než 90 korun, plyne dále z tehdejších dat portálu Lunchtime.cz. A ve městech typu Frýdku-Místku třeba jen 70 korun. Celorepublikově tak menu stálo průměrně ani ne 85 korun. Za deset let tak „meníčko“ zdražilo průměrně celorepublikově o zhruba 80 korun.
Za pozornost stojí, že průměrná cena menu v Praze stoupla za osm let, od roku 2013, méně, než odpovídá celorepublikovému průměru. V metropoli totiž mezi restauracemi panuje větší konkurence, ale zejména v metropoli roste průměrná mzda pomaleji než celorepublikově.
Většina republiky totiž v uplynulých deseti letech poněkud stáhla výdělkový náskok Prahy. To souvisí s dramatickým zvyšováním minimální mzdy, které přilepšuje znatelněji nízkopříjmovým vrstvám, zastoupeným spíše v oblastech mimo relativně bohatá města Prahu či Brno.
Výrazné zdražování poledního menu bude v době rapidní inflace a očekávaného poklesu reálných příjmů, který letos bude nejvýraznější od vzniku republiky v roce 1993, řadě lidí důvodem, aby dali přednost přípravě pokrmu k obědu už doma. Naučila je to pandemie. Ten trend je patrný také v jiných evropských zemích. Ve své loňské studii jej analyzuje dokonce i Evropská centrální banka.
Lidé se během pandemie (znovu)naučili obstarávat si řadu věcí svépomocí či v rámci domácnosti, ať už jde o přípravu jídla k obědu nebo třeba o ostříhání. Není to tedy jenom o současném zdražování, ale také o celkové změně spotřebních návyků, kterou pandemie způsobila. Zdražování jídla ovšem tuto změnu návyků podporuje a umocňuje.
Jídla v restauracích zdražují a zdražovat budou i nadále kvůli rostoucím cenám energií, kvůli nedostatku vhodné pracovní síly, kvůli zdražování základních surovin pro přípravu pokrmů, ale i třeba z důvodu růstu cen nemovitostí a zvyšování nájemného. Už v příštím roce může cena „meníčka“ průměrně celorepublikově atakovat cenu 200 korun.
Letošní rok je pro řadu gastropodniků složitý, ale rok příští bude ještě náročnější. Svým způsobem se budou splácet účty za pandemii, přičemž zhruba patnáct procent gastro provozoven může zkrachovat či jinak ukončit činnost.