Fiala a spol. poskytli důkaz, že konflikt na Ukrajině není válkou.

„Je to úžasné“, řekl bývalý diplomat Petr Kolář k cestě čtyř politiků (českého premiéra Fialy, polského premiéra Morawieckého, polského vicepremiéra Kaczynského a slovinskského premiéra Janšy), do ukrajinského Kyjeva, a já s ním tentokrát bouřlivě souhlasím. Protože je skutečně úžasné, že v čase, kdy všechna západní médía, samozřejmě včetně médií našich, hovoří o tom, jak nelítostná, bezohledná a hrůzná je právě probíhající válka na Ukrajině, se nám náhle dostává zprávy o tom, že čtyři vůdčí politici ze zemí Visegrádské čtyřky jedou – a nic se nebojí – přímo do středu té hrůzy. V pondělních ranních hodinách přesedli na polsko-ukrajinské hranici z polského vlaku na vlak ukrajinský, a na normálně a mírově fungující železniční trase Přemyšl-Lvov-Kyjev, na které kromě jiného kyvadlově jezdí i vlaky s uprchlíky, cestovali pokojně dál na východ. A nejspíš je ani nenapadlo, pohlédnout z oken na oblohu, jestli se na ní nemihne stín letadla ruského „kotláře“, protože už předem věděli, že Rusové na vlaky neútočí. A to nejen na této typicky „uprchlické“ trati, ale nikde.

Čili že se chovají přesně opačně, než se chová skutečný útočník, který velmi dobře ví, že svého soupeře zdolá nejsnáze a nejrychleji tím, že znehybní veškerou jeho dopravu. To znamená, že zlikviduje jeho největší železniční nádraží, železniční křižovatky a seřadiště, mosty atd. Vědí to samozřejmě i ruští vojenští velitelé, ale nic takového nečiní. Rozkaz, který totiž dostali, zní „zneškodnit vojenskou infrastrukturu nepřítele“, do níž se železniční síť – mimo čas války – nepočítá. Nu a jen proto, že tento čas války v současnosti na Ukrajině neprobíhá, mohl náš premiér bez obav do Kyjeva odcestovat, a jen proto se v pořádku vrátí též zpět domů.

Zda k naší radosti či bolu si už ovšem odpovíme každý zvlášť a nejlépe jen pro sebe.

Lubomír Man