ROZHOVOR „Ano, s nejvyšší pravděpodobností se celá akce odehrála v prvních dnech pod taktovkou StB pod vedením Aloise Lorence, geniálního šéfa StB s IQ okolo 150. Ale koho to dnes zajímá?“ říká k neustálým dohadům ohledně toho, jak to vlastně bylo se sametovou revolucí, známý bloger Ladislav Větvička. Obsáhle promluvil o Václavu Havlovi a nevynechal ani „humanitární“ bombardování Jugoslávie. Vyjádřil se i k situaci na sociálních sítích. „Denně přijímám několik žádostí lidí, kterým FB zrušil profil nebo zakázal komunikovat, obvykle kvůli naprosto neškodným výrokům,“ říká několikanásobný bloger roku. V rozhovoru s ním pak nechybějí ani Michael Kocáb nebo Zdeněk Svěrák.
Vy jste se nedávno vyjádřil v tom smyslu, že oficiální média jsou v dnešní době už plně znormalizovaná a na sociálních sítích se na lidi pořádá štvanice. Dodal jste také, že „přituhuje na všech frontách“. Můžete to konkrétněji rozvést, z čeho a proč máte takový pocit?
Pokud máte soukromý účet na fejsbučku a tam svých standardních 300 nejbližších známých a přátel, ani si toho nevšimnete. Pokud máte 5 000 osob, kteří na FB čtou vaše příspěvky, je ten úhel pohledu jiný. Denně přijímám několik žádostí lidí, kterým FB zrušil profil nebo zakázal komunikovat, obvykle kvůli naprosto neškodným výrokům. Pokud vím, udavačská sekce Ministerstva vnitra také nebyla zrušena, takže z vašich peněz někdo kontroluje soukromou komunikaci, udává a zakazuje vám komunikovat. Jestli to někomu připadne normální, tak se asi brzy bude divit, když řekne nepovolené slovo do telefonu a operátor mu na měsíc vypne přístup k síti. Můžeme aktualizovat mrazivou předpověď z poloviny třicátých let: „Pokud dnes mažou profily, budou brzy mazat i lidi...“
Návrh skupiny poslanců kolem Václava Klause mladšího ohledně mazání příspěvků na sociálních sítích neuspěl u Ministerstva spravedlnosti. Resort doporučil návrh neschválit. Je Klausův návrh cestou, jak chránit demokracii? Odpůrci návrhu říkají, že by jeho prosazení nahrávalo ruské propagandě. Co na to říci?
Naprosto rozumím snaze Václava juniora. Jestli to pomůže ruské propagandě, to nevím, právě tak nevím, jestli to pomůže americké propagandě. Lidé nejsou hloupí, že? Podvědomě cítí, co je správně. Takže záleží na tom, jak bude ta propaganda chytrá. Pamatuju si, že někdy okolo roku 1988 naši bolševici vypnuli rušičky Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky, BBC a spol. a hrozně se rozčilovali, že na oplátku jim není umožněno vysílat naši propagandu do západní Evropy. Ono to umožněno bylo, vysílat se dalo, ale s prominutím, kdo by ty žvásty poslouchal?
Ale od Ministerstva spravedlnosti, prolezlého multikulturními kolaboranty, kde jakýkoliv soud trvá několik nebo desítky let, neočekávám žádný krok proti nadnárodním silám ani uvnitř, ani zvenčí. Vždyť na jedné i druhé straně jsou tytéž typy – na jedné straně bývalí straníci, zlomení tehdejší mocí k prohlášením o vstupu vojsk, na druhé straně jsou západní struktury znormalizované politickou korektností.
Když jsme u toho, letos slavíme třicet let od sametové revoluce. Co nám podle vás tato „porevoluční“ doba vzala a co naopak dala?
No, co si budeme povídat? Komunisti byli hloupí. Kdyby na podzim 1988 přišli s uvolněním režimu ve smyslu svobody slova – tedy svolení s publikací děl našich tvůrců v emigraci (včetně Havla), uvolněním pravidel pro cestování do KS (v bolševické hantýrce do kapitalistických států) a ekonomickým změnám důležitým pro pracující lid (mám na mysli dovoz mikrovlnek a friťáků), pak by k žádné sametové „revoluci“ nedošlo. Ale bolševik byl těžkopádný, přemýšlel ve svých pětiletkách. Všechny tyto věci plánoval otevřít na sjezdu KSČ na jaře 1990, ale to bylo pozdě. Kdo dnes ví, že uvolnění zakázaných čs. filmů do distribuce bylo povoleno už v září 1989? Kdo dnes ví, že na únor 1990 bylo plánováno uvolnění pravidel pro cesty do Rakouska a Jugoslávie? To už bylo pozdě a bylo toho málo.
Co nám porevoluční doba dala, anebo vzala, záleží na každém z nás podle toho, v jakém jsme byli věku a postavení. Mně dala velice mnoho. Najednou bylo možné podnikat, zmizet za hranice, učit se jazyky v zemi, kde se daným jazykem mluvilo, a tisíce dalších věcí. Erupce svobody byla neuvěřitelná – nový tisk, nová rádia, možnosti, které ještě před pár měsíci byly nemyslitelné. Ne každý měl možnost tu dobu využít. Když musíte živit rodinu, tak máte určitě jiný úhel pohledu, než když jste student a vydělané peníze můžete využít jen pro svůj rozvoj.
Stále se řeší, jak to s takzvanou sametovou revolucí opravdu bylo. Petr Pithart dokonce mluví o tom, že šlo o „vyjednané předání moci“. Co vy si o tom myslíte?
A není to jedno? Ano, s nejvyšší pravděpodobností se celá akce odehrála v prvních dnech pod taktovkou StB pod vedením Aloise Lorence, geniálního šéfa StB s IQ okolo 150. No a co? Stejně nedokázal odhadnout následné kroky a situace se mu vymkla z rukou kvůli neschopnosti zastaralých kádrů z KSČ. Ale koho to dnes zajímá? Důležité je, že celý přechod proběhl mírovou cestou, že neprobíhaly boje v ulicích, že se neničil majetek a nezabíjeli lidé. Dnes jsou mnozí chytří a říkají, že se měl bolševik pozatýkat, postavit před soud, rozpustit, potrestat, vláčet ulicemi.
Dokážete si to představit? Bolševici měli milion a půl členů. To znamená, že prakticky v každé rodině byl člen strany. Opravdu si myslíte, že by tato vedoucí vrstva souhlasila s tím, že bude najednou obětí „demokratizace“? Kolik členů strany a kolik nečlenů strany bylo předchozích dvacet let vydíráno kvůli dětem nebo postojům v obrodném procesu roku 1968? Právě za toto normalizační svinstvo by si zodpovědní bolševici zasloužili být vláčeni v bahně a utopeni ve Vltavě. Místo toho i ti, kteří se jednoznačně podíleli na pozvání intervenčních vojsk a kteří se měli účastnit kolaborantské vlády, v klidu dožili ve svých vilách, a ještě jim byly postaveny pomníky jako Vasilu Biľakovi. Při sametovém převratu se to lépe udělat nemohlo a později už to nešlo. Sliby se mají plnit. A prezident Husák po své rezignaci si přece s novou vládou zapálil doutník a povídá Čarnogurskému: „Janko, nerobte procesy, není to dobré...“
O porevoluční době promluvil i hudebník a bývalý politik Michael Kocáb, který naopak tvrdí, že u všech jednání byl a o žádný „obchod s komunisty“ nešlo. Uvedl ale zajímavou věc. Řekl: „I po 30 letech mi vyvstává otazník, proč Federální shromáždění jednomyslně zvolilo Václava Havla prezidentem, stejně jako že nás kooptovali za členy Federálního shromáždění. Nechápu to, že 300 bolševiků, kteří nás nenáviděli, aby každý bez výjimky zvedl ruku pro Václava Havla a pro nás, kooptované poslance.“ Jak si to vysvětlit?
No a co Michael čekal? Že na veřejném jednání mezi OF a KSČ, kde byli novináři i agenti StB, se zvedne Adamec a řekne: „Tož chlopi, domluvme se, vždyť zme Česi. Ja nebudu robit problemy s tym Dienstbierem na zamini, tady kolega Čalfa dohodne, že kluci zvednou ruku pro teho Havla, a vy nam slibite, že se nebudeme popotahovat po soudach a robit procesy, co?“ A Urbánek by řekl: „Pane Hahahavel, podepište se mi tu do te vaši knižky, ja jako mašinfyra sem tu vašu knižku nikdy neviděl...“ Tak takhle to asi nefunguje, že?
Jak vůbec s odstupem doby vnímáte Václava Havla? Všiml jsem si, že jste na svém FB zveřejnil jeho fotku s podnikatelem Bakalou a zmínil jste se o ztracených milionech z OKD…
Podle mě, a to jsem četl všechna jeho dostupná díla literární i dramatická, nedokázal psát tak, aby to mělo hlavu a patu, a tím pádem to nebylo a dodnes není srozumitelné řadovým občanům. To je škoda. A jako vůdčí osobnost Charty po celá sedmdesátá a osmdesátá léta nedokázal využít potenciál, který Charta měla. V porovnání s polskou Solidaritou, kterou jsme zvláště my, žijící u polských hranic, sledovali v tisku, rozhlase i televizi, byla Charta naprosto bezzubá.
Ale zeptejme se sami sebe: mohl v dobách relativní ekonomické stability (na rozdíl od Polska, Rumunska, později i Maďarska) dosáhnout lepších výsledků?
U Václava Havla rozlišuji několik období. Asi nikdo z nás nemá problém s jeho působením do roku 1977. To bylo období, kdy i jeho divadelní hry byly nejsrozumitelnější – Zahradní slavnost, Audience, Vernisáž. Po roce 1977 se ocitl pod obrovským tlakem systému včetně kriminalizace. Málokdo má právo soudit, co bylo možné udělat lépe. Ty kecy o fešáckém kriminálu jsou nesmysly. Kriminál je pořád jen kriminál. Můžu kritizovat jeho intelektuálský přístup, ale to není jeho chyba. Je to naše chyba, že kromě intelektuálské skupiny CH77 neexistovaly i drsnější skupiny, tak jako v Polsku. Odpor tady prostě nemá vybudovanou tradici. Jsme prostě v posledních stovkách let pasivnější než Poláci, berme to jako fakt.
Roli roku 1989 Havel zvládl dokonale. Provedl společnost bezbolestným procesem bez krveprolití k demokracii. Jestli nad tím někdo ohrnuje nos, ať si zajede na místa bojů v Temešváru, Bukurešti nebo později v celé Jugoslávii. Jestli má někdo pocit, že bratrovražedný boj v ulicích nebo soudní procesy by byly lepší cestou, no prosím.
Na jaře roku 1990 přicházejí moje první pochybnosti o výsledcích Havlova působení. Neblahý vliv na ekonomiku (zemědělská družstva, slovenský vojenský komplex), nedodržení dohody s Dubčekem (a to vůbec nejsem dubčekovým příznivcem) a hlavně amnestie. Ale dobrá, taková byla doba.
Dělí se Československo. Jakkoliv jsem z toho procesu vůbec neměl radost, musím konstatovat, že plně zapadá do mého vidění světa, kdy každý národ má mít své pevně dané území, své pevně dané hranice a má suverénně vládnout ve své zemi. Havel odstupuje v létě roku 1992 a vrací se na počátku roku 1993 jako český prezident. Pak následují léta, kdy osobnost Havla měla pozitivní vliv na pozici malého, neznámého státu, který vznikl pod jménem Česká republika a který si dodnes v cizině mnozí pletou s Čečnou a idioti u nás mu zase říkají Čechy.